Bavlna, ta klasická konvenční, jak ji známe dnes ze světa téměř všude kolem nás, je poslední roky nejvíce kontroverzní plodinou vůbec. Používáme ji všichni, dnes a denně, mnohdy na produktech, kde si to sami ani neuvědomujeme. Málokdo už ví, že bavlník se pěstoval už před několika tisíci lety v Egyptě, Pákistánu a Mexiku a první export do Evropy proběhl z Indie v šestém století našeho letopočtu. Že bílé bavlníkové kuličky poskytují jednoleté keře s roztomilými názvy jako je bavlník chlupatý a že první průmyslová přádelna bavlny ve střední Evropě vznikla v roce 1797 tady u nás, ve Verneřicích na Děčínsku. My se ale dnes podíváme hlouběji – na bavlnu jako vstupní surovinu při výrobě oděvních kolekcí.

U bavlny jsme mnohdy přesvědčeni, že se jedná o zcela nezávadný a přírodní materiál. Každá mince má však dvě strany, tak je tomu u všech textilních materiálů a bavlna není žádnou výjimkou. Jednou z nejzásadnějších negativ klasické produkce je, že bavlník k růstu potřebuje specifické podmínky, je totiž velice choulostivý, snadno podlehne škůdcům a jeho životní cesta je náročná na spotřebu vody. V rámci závěrečných úprav bavlněného materiálu se navíc používají i další látky zvyšující funkčnost a komfort při nošení bavlněných produktů (antistatické, snižující nasákavost potem a pachem, snižující mačkavost).

Díky svým vlastnostem se však bavlna i dnes drží na výsluní jako jedna z nejpoužívanějších plodin v textilním průmyslu, a to i přesto, že při porovnání s 19. stoletím, kdy bavlna představovala přibližně 80 % objemu všech textilních materiálů, je to dnes díky syntetickým materiálům zhruba jen 30 %. Pěstuje se v teplých oblastech po celém světě. Od roku 2012 začala produkce bavlny klesat a tento trend se jeví jako stále klesající. Jak tomu bývá dnes ve všech odvětvích, i zde nadnárodní společnosti tlačí výkupní cenu dolů, a tak jsou pěstitelé bavlny nuceni používat levné postřiky, které jsou mnohdy toxické či karcinogenní. Jsme si toho vědomi, a právě proto všechny naše dodavatelské a výrobní procesy kontrolujeme a tento způsob pěstování a výroby nechceme podporovat.  Jakmile se výrobní proces dotýká zdraví a životů lidí, stejně jako ohrožování životního prostředí, nemůže jít již z hlediska lidské a firemní odpovědnosti o nízkou cenu a vysokou marži. Jedině kvalitní produkt je zdravý. A o ten nám jde především.

Jednou z nejdůležitějších vlastností bavlny a výhod je její odolnost proti mechanickým a chemickým vlivům, proto její skvělá pevnost v tahu a v oděru. Pokud se bavlna namočí, její pevnost se navíc zvyšuje, a to až o neuvěřitelných 20 %. To je hlavní důvod, proč jsou výrobky, které musí námahu tohoto druhu snést a které navíc budeme častěji prát, trvanlivější.

Další výhodou je jemnost bavlny. Bavlna je na omak příjemným materiálem, a navíc dokáže nasát velké procento vlhkosti. Schopnost absorbovat vlhkost je natolik dobrá, že z okolního prostředí může přijmout až 25 % vody a přitom není vlhká na omak. Je tedy oblíbená i na oděvy, kde se předpokládá pohyb, pobyt na sluníčku či aktivity v prostředí s vysokou mírou vlhkosti. I přes velký počet výhod má bavlna i své nevýhody. Jednou z nich je fakt, že bavlněné oděvy se mnohdy snadno pomačkají a přirozeně pak mohou vznikat malé žmolky, které se začnou po čase na bavlněných tkaninách tvořit. Jednou z nevýhod bavlny je její omezená ochrana proti chladu. V zimě příliš nezahřeje, protože tepelná izolace je velmi nízká a s rostoucí vlhkostí se snižuje.  Na druhou stranu v létě pomůže s nepříjemným horkem. Vlivem slunečního záření hnědne, křehne a snižuje se pevnost, protože odolnost bavlněného vlákna na slunci není příliš vysoká a barvy časem blednou a ztrácí sytost.

V životě a ani v textilní technologii není nic jen dokonalé. Bavlna je přírodním vláknem, které má své specifické vlastnosti, jež se otisknou do každého produktu z ní vyrobeného. Neočekávejte tedy od oděvů z bavlny něco, co nám nabídnout nemohou, a radujme se především z toho, jaké kvality, výhody a komfort nám při nošení poskytují.

BIO bavlna představuje návrat k bezpečným a udržitelnějším postupům pěstování a zpracování bavlněné suroviny. Roste v "živé půdě" a musí být pěstována bez pesticidů po dobu nejméně 3 let, aby bylo možné získat BIO certifikaci a bavlna musí být zpracovávána v souladu s mezinárodními normami pro ekologickou produkci. Taková půda využívá střídání pěstování plodin a je obohacována přírodním kompostem a jiným organickým materiálem bez použití pesticidů a chemických hnojiv, takže můžete nosit tričko či jiné produkty bez starosti o své ekologické stopy na této planetě. K regulaci škůdců a plevelů je použita mechanická kultivace a biologické prostředky.

Celý proces je tak šetrný k životními prostředí i k našemu tělu a zdraví. Pokud chcete mít jistotu, že je textil skutečně bio, zaměřte se na mezinárodní certifikáty – spolehlivým certifikátem je např. Global Organic Textile Standard (GOTS) nebo Soil Association.

Biobavlna je na dotek jemnější, protože vlákno má více chmýří, není porušeno žádnými chemickými přípravky. Tkaniny z biobavlny procházejí nižším stupněm zpracování, a jsou tak trvanlivější a odolnější, pružnější, pevnější, prodyšnější a zachovávají si větší přirozenou měkkost. Biobavlna voní “čistěji”, jelikož se při jejím zpracování nepoužívá formaldehyd. Lidská pokožka může lépe dýchat, protože má vyšší stupeň prodyšnosti a nezasahuje do přirozené rovnováhy. Čistá, přírodní bavlna nezpůsobuje žádné alergické reakce.

Výrobky z biobavlny jsou o něco dražší než obyčejná bavlna, což je dáno vyššími náklady na pěstování a výrobu. Nepoužívat chemii v zemědělství je dnes docela namáhavý i finančně náročný proces.

Podle posledních průzkumů trh s produkty z organické bavlny stále roste. Jejich celkový podíl je však stále menší než 1 %.  O to více je ale vidět každoroční nárůst vypěstované organické bavlny. Ten se v letech 2008 až 2009 zvedl o 20 %. Největšími producenty organické bavlny jsou v současné době Turecko, USA a Čína.

Na rozdíl od biopotravin nepodléhá výroba biotextilu zatím žádným mezinárodním legislativním opatřením, kromě identifikace bio původu surovin. Stejně jako na trhu s přírodní kosmetikou, i zde existuje velké množství privátních standardů a značek. Mezi nejznámější organizace, které mají vytvořeny systémy kontroly biotextilu, patří Organic Trade Association (OTA) v USA, britská Soil Association, německá International Association Natural Textile Industry (IVN), evropský a mezinárodní Demeter, skandinávský KRAV, japonská Japan Organic Cotton Association (JOCA) či holandská SKAL.

Ať se již rozhodnete pro jakýkoli druh bavlny, důležité je vybrat si daný produkt tak, že jej unosíte (téměř do roztrhání), že se v něm budete při svých cestách a výpravách kamkoliv cítit skvěle a že i péče bude s hodnotou produktu a přístupu k němu sedět. Přirozeně.

Zdroj: https://www.bushman.cz/blog/inspirujte-se/bavlna-nebo-organicka-bavlna-rozdil-ktery-pocitite